Doping u handicapovaných
„Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jak je to s dopingem u handicapovaných sportovců?“
Stejně jsko u zdravých vrcholových sportovců, je i u závodníků handicapovaných zneužívání dopingových látek zakázáno a sportovci jsou povinni!!! podrobit se stejným dopingovým testům. Obdobné jsou pak i tresty, pokud je dopující sportovec odhalen.
Dopingové testy u handicapovaných nejsou žádnou novinkou. První testování proběhlo už v rámci vozíčkářské části paralypiády v roce 1984, ve Stoke Mandeville, ve Velké Británii. První formální testovací program pak byl zaveden během paralympiády v roce 1988 v Soulu. Od té doby probíhají kontroly na všch paralympijských hrách a většině světových šampionátů, organizovaných IPC.
V roce 1994 Mezinárodní paralympijský výbor přistoupil i na zavedení programu mimosoutěžního testování pro handicapované sportovce, který vstoupil v platnost už před hrami v Athénách, v roce 2004. Letos v Pekingu pak přibyly paralympionikům i testy na krevní doping.
Testování je tedy v současnosti srovnatelné se sportem zdravých, i když počet testů u handicapovaných je výrazně nižší. V souladu se současným trendem tvrdého boje proti dopingu však výrazně stoupá i počet testů u handicapovaných sportovců. Na rozdíl od her v roce 2004 v Athénách, kde bylo testováno celkem 680 vzorků, z toho 10 pozitivně, což znamená, že v nich byly odhaleny stopy zakázaných látek, během paralympiády v Pekingu bylo celkem otestováno 1155 vzorků od 893 sportovců, z toho 317 mimo soutěže. Pro srovnání, během her olympijských udělali komisaři testů 4770, ovšem olympiády se zúčastňuje pravidelně mnohem více sportovců, než paralympiád.
Na paralympiádě v Pekingu byli z užívání steroidů usvědčeni tři vzpěrači: Sissoko z Mali, Osmanovová z Ukrajiny a Pákistánec Butt. Německému basketbalistovi na vozíku Ahmetu Coskunovi naopak bylo při předsoutěžním testu prokázáno užívání zakázaného finasteridu (diuretikum a maskovací látka).
Patrně jediným prohřeškem českého handicapovaného sportovce v historii, je případ jednoho z atletů, nominovaného na LPH v Barceloně, v roce 1992, Pavla Volfa, který se odmítl podrobit testu a proto do Barcelony neodcestoval. Faktem ale je, že se u nás provádí minimum kontrol. Podle statistik Antidopingového výboru ČR, bylo v letech 1993-2006 testováno v ČR 6 handicapovaných sportovců, z toho 3 mimosoutěžně a všichni negativně. Tato informace ovšem nevypovídá o tom, kolik našich reprezentantů bylo v tomto období testováno jinými světovými laboratořemi.
Na závěr si neodpustím upozornění, aby si sportovci a jejich lékaři uvědomili, že musí být obezřetní a užívání veškerých léků, u kterých si nejsou jisti, zda jsou povoleny, kozultovali s lékaři, kteří jsou s problematikou dopingu seznámeni.
V některých mimořádných případech, např. u astmatiků, lze totiž požádat i o tzv. terapeutickou výjimku, kdy sportovec smí látku, uvedenou na seznamu látek zakázaných, užívat. Musí ovšem o tuto výjimku nejdříve požádat Antidopingový výbor ČR (vyplněním formuláře) a podrobit se lékařskému vyšetření, které má posoudit oprávněnost jeho žádosti. Výbor potom rozhodne, zda bude sportovci výjimka udělena.
Seznamy zakázaných prostředků a metod jsou každoročně aktualizovány (např. od 1. ledna 2009 začíná platit nový antidopingový řád) a proto je nutné tyto informace stále sledovat. Zveřejňovány jsou na stránkách Antidopingového výboru ČR www.antidoping.cz , ale i na těchto našich stránkách, v sekci „Antidoping“ .
V případě jakýchkoli nejasností pak můžete kontaktovat konzultační středisko, určené pro tyto případy, na tel.: 281862332.
/Věra Vodičková/
